HiFi design
HiFi designAkce ≫ kabely Cardas - vítejte ve světě ideálních proporcí a dokonalé symetrie nyní u nás s 25%slevou ....

kabely Cardas - vítejte ve světě ideálních proporcí a dokonalé symetrie nyní u nás s 25%slevou ....

Existuje mnoho přístupů a teorií k tomu, jak by měl vypadat ideální propojovací kabel. Většina konstruktérů sází na měřitelné veličiny (kapacita, indukce, vodivost, rychlost šíření signálu apod.) a nejinak je to i v případě George Cardase. Kromě ryze vědeckého přístupu je zde však jeden prvek, kterým se jeho kabely od ostatních odlišují a který nás odkazuje na antickou mystiku.

Teorie zlatého řezu
Každý, kdo se zajímá o umění nebo architekturu je s tímto pojmem pravděpodobně obeznámen. Antické umění proslulo svou posedlostí po kráse, ideálních proporcích a dokonalé symetrie. Hledání ´správných´poměrů v geometrických útvarech fascinovalo starověké sochaře a matematiky natolik, že vyústilo v teorii, která časem expandovala do bezmála samostatného vědního oboru a zasáhla nejen matematiku, astronomii, medicínu a další přírodní vědy, ale významně ovlivnila architekturu a umění vůbec. Přes antické stavby a geometrická cvičení Platóna, Euklida a Da Vinciho se tak dostaneme k plátnům Salvadora Dalího nebo k hudebnímu Debussyho skvostu La Mer, jehož formální skladba vykazuje všechny znaky zlatého řezu.

Sám princip je poměrně jednoduchý - představte si úsečku, rozdělenou na dvě části tak, že podíl délky celé úsečky k její delší části je stejný jako podíl delší části ke kratší. Zajímavé na této teorii je to, že skutečně dobře vystihuje ideální proporce a sami se jí nevědomky řídíme - zkuste se třeba zamyslit nad tím, kde se na obrazech či fotografických kompozicích většinou nachází hlavní motiv: většinou ho najdete přesně v bodech zlatého řezu (které jsou pro běžný obdélník čtyři). Ne proto, že by to byl umělec vypočítal, ale prostě proto, že to tak vypadá nejlíp.

Co to má všechno o činění s hifi? Kromě toho, že se zlatý řez hojně nachází v hudebních dílech Mozarta, Beethovena, Debussyho nebo Schuberta, můžeme si zkusit podle této teorie umístit v místnosti třeba reprosoustavy - materiál ke studiu včetně názorných příkladů a kresbiček najdete na stránkách Cardas. A zase: když jsem to viděl, v duchu jsem se usmál nad Cardasovým přeháněním, nicméně potom jsem zjistil, že bez toho, abych cokoli z výše uvedeného studoval, moje reprosoustavy se už 5 let nacházejí na místech vypočtených podle vzorců pana Cardase s odchylkou +/- 2cm. Inu, nejen technickými zákonitostmi je třeba se řídit, občas trocha mystiky neškodí…

Posedlost či perfekcionismus?
George Cardas se domnívá, že hlavním problémem, se kterým se je třeba při konstrukci kabelů vypořádat, je rezonance. Tvrdí, že při průchodu signálu kabelem dochází k interakci mezi jednotlivými vodiči a ty potom vibrují. Jelikož vibrace znamená generování zvuku, v tomto případě nechtěného, je třeba se s tímto efektem vypořádat. Dále tvrdí, že vodiče, které mají stejnou hmotu (průřez) a napětí rezonují na stejných frekvencích a tyto frekvence se pak sčítají do nové rezonanční frekvence a tato vytváří interakci s dalšími vodiči a tak se celý proces opakuje až do dosažení stavu, kdy celý kabel vibruje stejnou frekvencí. Výsledkem je rozmazání a zabarvení zvuku a nevyrovnaná frekvenční charakteristika vodiče. Tento problém se Cardas snaží řešit právě pomocí zlatého řezu. Variabilitou průřezu a geometrickým uspořádáním vodičů v poměrech daných zlatým řezem by nemělo docházet k vzájemným interakcím jednotlivých vodičů a vznikající rezonance by se měly navzájem eliminovat. Výsledkem by tak měl být zvukově velmi čistý kabel.Zlatý řez aplikuje firma na všechno, včetně ideálních rozměrů poslechové místnosti, velikosti  reprosoustav a jejich umístění vzhledem ke stěnám a k sobě vzájemně (docela by mě zajímalo, jak to doma u Cardasů vypadá). V průvodních dokumentech, které jsou distribuovány s každým kabelem, jsem našel jednu velmi zajímavou pasáž: kromě nutnosti zahoření, což hifistu nepřekvapí, zdůrazňuje Cardas požadavek, aby se po instalaci kabelů s nimi pokud možno už nehýbalo. Každý pohyb jim totiž podle něj škodí a vynucuje si opětovné (i když kratší), zahořování. Co je na tom pravdy netuším, jelikož v popisu recenzenta je kabely měnit a měnit. Doporučení masírovat jednou za měsíc či dva kovové části kabelů speciálním olejíčkem (Contact Conditioner) po předchozí radě pak už asi ani nepřekvapí. George Cardas prostě kabelům propadl a zabývá se sebemenšími detaily. Bylo by možné nad tím mávnout rukou, ale vzhledem ke zvukovým kvalitám jeho výrobků to prostě nejde.


Mystika kontra technika
Obhájit svoje jméno v dravém konkurenčním prostředí pouze na základě antické teorie by bylo značně naivní. George Cardas však naivní v žádném případě není. Jak sám říká, je zde ještě mnoho dalších parametrů, které je potřeba pohlídat: „Špičkové kabely musí ve skutečnosti zohlednit rovnováhu řady veličin - impedance, kapacity, indukce, vodivosti, rychlosti šíření signálu, ochrany proti RF vyzařování a absorpci, vnitřní rezonanci, interakci svazků vodičů, hysterezi, harmonické zkreslení, rozptyl, fázové zkreslení, piezoelektrické jevy, strukturální ztráty, oxidaci a korozi, skin efekt, přeslechy a desítky dalších věcí.“ Konektory (RCA i XLR) stejně jako vidličky a banánky reproduktorových kabelů jsou buď vyráběny přímo v dílnách Cardas nebo jsou zhotoveny na základě jejich specifikací a ve vyšších modelech jsou rhodiované. Na zakázku jsou pro Cardas vytahovány v ochranné dusíkové atmosféře i měděné vodiče (firma nepoužívá stříbro) opatřené ochranným nástřikem, zabraňujícím oxidaci. V katalogu firmy je dnes devět základních interkonektů a jedenáct reprokabelů v širokém cenovém rozptylu.