HiFi design
HiFi designMagazín ≫ CHORD - excentrický design s úžasným zvukem, ale zároveň inovativní značka

CHORD - excentrický design s úžasným zvukem, ale zároveň inovativní značka

Novinka v prodeji u naší firmy, bližší informace na telefonu 775705202

Malá firmička Chord Electronics Limited, známá jen pod obchodní značkou CHORD, byla založena zkušeným manažerem Johnem Franksem již v roce 1989, dá se tedy považovat za značku již zavedenou a stabilní. Na první pohled by se snad zdálo, že značně excentrické exteriéry musí pocházet spíše odněkud z Las Vegas, blyštivé a futuristické koncepce nicméně vznikají v cihlové budově z roku 1860, kterou najdeme v hrabství Kent, ve staré, dobré a hlavně extra konzervativní Anglii.

Většině čtenářů se jistě vybaví ve spojení se jménem CHORD hlavně proslulé miniaturní komponenty v originálních povrchových provedeních – však která jiná značka vám nabídne růžové, perleťové, zlaté nebo platinové tělo pro váš komponent? Pravdou je, že nadčasový, modernistický exteriér produktů napříč katalogem vyžaduje silnou osobnost pro přijetí bez připomínek nebo váhání. Na druhou stranu, čím déle s daným komponentem žijete a čím déle se vsakuje do vašeho podvědomí, tím více doceňujete vizi architekta (skoro se zde příčí použít slovo „designér", zvláště námi zkoušený zesilovač CPM 2800 a jeho vyšší sourozenci vypadají spíše jako koncept vesmírného přístavu, šmrncnutý Gaudiho divočejším obdobím). Stačí jen pár dní, kdy se díla od Chord stanou přirozenou součástí interiéru, dominují mu, ale nijak vulgárním způsobem – jen málo značek má podobnou vizuální sílu, jako právě tito angličtí elegáni.

Informace bude  o jednom z integrovaných zesilovačů, patřících v hierarchii výrobního katalogu zhruba doprostřed a jednom cd přehrávači. Nejdříve k zesilovači, model CPM 2800 již má za sebou poctivě odsloužené období, přesto dosud působí jako zcela moderní a bohatě vybavený produkt. To docela dobře vypovídá o tom, že v Chord umí vycítit nejnovější trendy a být mezi pionýry zavádění nových technologií (myšleno samozřejmě hlavně v kontextu využití technologií v dané koncepci a cenové třídě).

Chord CPM 2800 je robustní, ale přitom vcelku kompaktní integrovaný zesilovač. Přes všechno to naleštěné železo, chladiče a industriální vzhled váží i při standardních rozměrech 42 x 35,5 x 13,3 cm pouze 16 kg. Velká část váhy jde na vrub již zmiňovaným prvkům – však se podívejte na ty čtyři masivní nohy, každou ještě vyztuženou dvojicí vodorovných nosníků, podívejte se na ty masivní bloky chladičů po bocích a v zadní části, nevynechejte ani pořádně tlustý, bez ostychu přiznaně šroubovaný hliníkový čelní panel. Všechno je masivní, pevné, prostě a jednoduše hodnotné – každý kousek tohoto přístroje dává najevo, že je skutečně přístrojem, dává to najevo podobným způsobem, jako třeba na zakázku vyrobené sportovní automobily. Luxus, pod nímž zjevně dřímají schopnosti.

Při pohledu zepředu dominuje CPM 2800 dvojice leštěných regulátorů, jejichž protiváhou na pravé straně přístroje je poměrně drobný displej, zobrazující aktivní vstup a aktuální hlasitost – písmo je na druhou stranu opravdu snadno čitelné i z velké dálky. Mezi ovladači je drobné spínací tlačítko, mezi displejem a knoby pak trojice stejně miniaturních tlačítek, poněkud tajemně označených A, B a S (cyklické přepínání analogových vstupů, stejně řešené přepínání digitálních vstupů a přepnutí do módu pro AV bypass). Čelní stěnu obohacuje ještě spíše estetické nežli funkční dolíčkování a samozřejmě masivní znak výrobce spolu s nepřehlédnutelným označením zesilovače – v plném znění jde o Chord Digital Integrated 2800. Otočíte-li si zesilovač k sobě zadní stranou, otevře se vám vysloveně technické panorama. Místo, které není vyhrazeno výrazným žebrům chladičů, patří množství bytelných konektorů. Spodní polovina přístroje patří vycentrované napájecí zásuvce a nijak velikým, ale dostatečně bytelným rhodiovým reproterminálům s rozumným rozestupem pro libovolný typ kabelu. Horní řada patří celkem pěti vstupům (z nich první dva jsou v provedení RCA i XLR, další tři pak pouze jako RCA), vedle nich pak najdeme vstup pro procesor domácího kina (neboli A/V bypass), ještě o kousek více doprava pak zásuvku optického vstupu, USB konektor (Chord CPM 2800 s ním funguje jako externí zvukové zařízení – za předpokladu, že nainstalujete adekvátní software), koaxiální digitální vstup a vpravo nahoře pak konektor pro vskutku masivní anténu, určenou pro BlueTooth přenosy; Chord využívá A2DP protokol, určený zvláště pro kvalitní přenos hudby (Advanced Audio Distribution Profile).

Tak jako je exteriér krajně netypický a originální, „pod kapotou" je vybavení CPM 2800 naopak poměrně jasně srozumitelné. Jak již bylo napsáno, jedná se o digitální zesilovač, což umožňuje nejen snížit provozní náklady a uspořit hmotnost, ale také dovoluje velmi snadnou práci s digitálními vstupy. Přes nízkou hmotnost i (relativně) nevelké množství vyzařovaného tepla dokáže tento integrovaný zesilovač stabilně dodat výkon 120 Wattů do zátěže 8 Ohm, respektive 170 do zátěže poloviční. Solidní je i rychlost přeběhu 70 V / mikrosekundu, stejně jako frekvenční rozsah 2,5 – 200 000 Hz v toleranci -3 dB. Imponující je také dokonalý souběh kanálů s tolerancí pouhých 0,01 dB. Odstup signálu a šumu na úrovni -93 dB je také více než dostatečný.

Velmi zajímavé bylo poznávat schopnosti CPM 2800 v roli zpracovatele (na tuto kategorii) poněkud alternativních zdrojů signálu, míněno hlavně USB a BlueTooth. Tak jak je první jmenovaný způsob připojení dnes již vnímám jako plnohodnotný „audiofilní" zdroj zvuku, BT stále zůstává pro většinu lidí (a v drtivé většině případů právem) velmi kompromisním formátem pro lenochy a nenáročné uživatele – to je nicméně poněkud v rozporu se zaměřením high endového integrovaného zesilovače, že? Prozraďme rovnou, že Chord jako jeden z nemnoha výrobců našel dobře fungující způsob práce s bezdrátově přenášenými hudebními daty. Snad to bylo zčásti i nevelkými očekáváními, nastavenými dosavadními zkušenostmi s tímto typem přehrávání, snad hlavně tím, že Chord opravdu ví, jak BlueTooth správně nastavit, každopádně třeba i relativně průměrně nahraná skladba „Kérka" od Chinaski byla čistá, přesná a nesmírně energické, tak jako kdybychom ji přehrávali z libovolného jiného zdroje. Obzvláště příjemná byla celková srozumitelnost, rychlost a nenásilnost, dávající dobře zapomenout, že ta dravá elektrická kytara a razantní bicí pochází z jakéhosi ne úplně ideálního souboru ve vašem telefonu nebo notebooku.

Stejně dobře si BlueTooth poradí i s kritickým poslechem náročnějších skladeb, jako je například „Misery" od Dave´s True Story (sample od HD Tracks). Výtečná, razantní bicí mají solidní průběh, vše je volné a čisté, ani náznak tak časté „deky", která se do reprodukce vkrádá při využití „modrozubého" přenosu. Nutno ale říci, že i dobrý dojem lze vylepšit – zjistíte to, když přepnete na USB vstup a poslechnete si stejnou skladbu přes něj. Zde si dovolíme krátkou vsuvku – přepínání vstupů je zprvu poněkud krkolomné, lhostejno zda dálkovým ovladačem, či přímo na přístroji. Musíte si prostě osvojit cestu, kterou se k tomu kterému požadovanému vstupu dostanete – ideálně k tomu poslouží názorná schémátka v uživatelském manuálu.

 

Vrátíme-li se tedy při spojení přes USB k již zmiňovanému tracku „Misery", najednou jako kdyby se rozsvítilo. Tam, kdy byl úder do bubínku konkrétní, živý a obdařený přirozenou autoritou, najednou je prostě a jednoduše živoucí, takový, že k jeho popisu není nutno využívat dalších adjektiv. Autorita a samozřejmost se nenápadně, ale jasně posunou směrem k realitě. Asi tak, jako když si před orchestr stoupne místo „bezejmenného" dirigent skutečná špička – přestože nástroje i hráči i noty zůstávají beze změn, výsledný dojem je výrazně jiný. U Chord bylo možné vysledovat také znatelné zprůzračnění skladby, kdy dozvuk jednotlivých tónů vplýval do zbytku hudby o něco později, ale ani pak se až do úplného utichnutí tak docela neztrácel. Nejlepší na tom všem je nicméně civilní charakter celého dění, ona stará dobrá anglická realita bez příkras.

 

Nejčastějším partnerem pro tento velmi zajímavý zesilovač nicméně bylo firemní CD, hlavně pak po symetrickém zapojení – ačkoliv nesymetrické znělo také adekvátně highendové pozici přístrojů, přeci jen to skrz XLR konektory dopadlo o něco lépe (jak už to tak bývá).

To, že primárním účelem přístrojů z oblasti high endu a high fidelity je reprodukce hudby, občas některým výrobcům, snažícím se vší mocí držet nejnovějších trendů, poněkud uniká. Přes – už tolikrát opakovaný – dramatický, efektní a snad až trošku pozlátkový exteriér duše přístrojů Chord nicméně směřuje přesně opačným směrem, k tomu, aby tyto stroje zvukově zmizely, aby nezanášely stopy své existence do původní nahrávky; jinak řečeno, aby dělaly to, co obdobné přístroje dělat mají.

 

Fantastická „Echoes" od Pink Floyd („Echoes" | 2001 | EMI | 7243 5 36111 2 5) vám způsobí přesně to správné mrazení v zádech, žádné nabubřelé pozlátko neruší subtilní vyznění křehkých momentů, totální transparentnost zase dává pocit, že ve vaší poslechovce je jen a jen hudba, že hifi systém se kamsi vsákl a přesto právě zesilovač CPM 2800 s grácií a zkušeností královského sluhy servíruje jednotlivé tóny v komplexním, energickém a fantasticky přirozeném obrazu. Z elektrické kytary vás mrazí, vokály mají hloubku a jsou nabité informacemi, basová linka má zase autoritu soudcovského kladívka u posledního soudu. To vše se míchá v naprosto homogenní, smysluplný celek a právě svou „nijakostí", tedy nepřibarvenou reprodukcí, vás strhne a vypustí až po emocemi nabité čtvrthodince spolu s posledním tónem skladby. Neméně famózním zážitkem se stal proslulý koncert „Friday Night in San Francico" tria De Lucia / MacLaughlin / Di Meola. Zvuk akustické kytary je uchu natolik známý, že právě na jeho nahrávkách se dobře zkoumá blízkost realitě (samozřejmě má-li nahrávka dostatečné kvality). Rychlá, snadno čitelná a živoucí energií vibrující nahrávka je i přes svůj trochu kmetský věk pořád v podání Chord CPM 2800 dostatečně čistá a čitelná, abychom měli pocit skutečné přítomnosti nástrojů mezi reprosoustavami. Díky onomu civilnímu podání je také kovový cinkot strun zcela realistický, netlačený kupředu, žijící skutečně jen svou vlastní energií – je skutečná radost slyšet ho „správně", včetně rezonancí těl nástrojů a všech zachycených drobných detailů. Cosi v celkovém vyznění pak jasně říká, že zde nejde o hyperrealitu, ono trochu přehnané pitvání se ve zvuku, známe zvláště z některých digitálních koncepcí, ale o prostou reprodukci skutečnosti, zachycenou dokumentárně autentickým způsobem. K posluchači tak promlouvá obsah nahrávky, ne elektronikou daná forma. Na dokonalou kontrolu basové složky i při vysokých hlasitostech ukazuje „The first of May" od Bee Gees („Odessa" | 2009 | Warner Reprise | 8122-79886-6). Úvodní tlukot masivního bubnu má nesmírnou hloubku a dopadá měkce, avšak přitom autoritativně jako tlukot srdce. Důraz získává už na dosti nízkých hlasitostech a se zvyšujícími se poslechovými hladinami se nijak nemění – plná kontrola, síla, důraz a přitom uvolněná, ničím neomezovaná dynamika (dobrá, závěsy a magnety vašich reproduktorů snad trochu brzděná) si zjednají vaši pozornost v libovolném okamžiku.

Přestože Chord klade důraz na „obyčejnost", respektive uvěřitelnost přednesu, je překvapivě tolerantní ke špatným, zvláště pak plochým nahrávkám. I taková „Vertigo" od U2 („How to dismantle an atomic bomb" | 2004 | Island | 9867829), vynikající hlavně svým skutečně plochým zvukem, zní vcelku přijatelně, a i když žíly vám poslech neroztrhá, pořád budete příjemně překvapeni, kolik informací dokáže CPM 2800 z nahrávky vydolovat a jak čistě a přesně s nimi umí pracovat. Nejvyšší tóny prověřil pak vibrafon, činely a vůbec další bicí nástroje na desce „Concorde" od Modern Jazz Quartet (2008 | Prestige | 0888072306530). Přestože výšky jsou velmi jemné a klidné, bohaté na informace, nijak nevyčnívají ze zbytku pásma a přes skvělou čitelnost se neodváží ani při vysoké hlasitosti skřípnout (pokud ovšem ono skřípnutí už není obsaženo v nahrávce). Ona citlivá samozřejmost je tu také přítomna, jako kdyby vysoké rozlišení bylo tím nejpřirozenějším artiklem na světě. Bez výhrad a k naprosté spokojenosti si také Chord CPM 2800 poradil s vokálem G.M.T. Sumnera (má raději, když se mu říká Sting) v komorní „Fragile" („...all this time" | 2001 | A&M | 493 156-2). Hlas dokonale prokreslný, uvolněný a barevně bohatý se do vás vpije a vy víte, že tady Sting zpívá jen pro vás. Přirozeně dominuje nad hudebními nástroji, stačí ale jen chtít a i ty se stanou díky maximální transparentnosti a pevnosti zvukové scény předmětem vašeho zkoumání – jen se trochu přestanete soustředit a už je tu celý hudební obraz ve své komplexnosti, hloubce a soudržnosti. Nejlepší na tom všem je fakt, že si vlastně ani nevzdechnete po tom, jaké reprosoustavy nebo jaká elektronika vám ten úžasný hudební zážitek servíruje – to začnete řešit až ve chvíli, kdy přesedláte na nějaký z přístrojů nižší ligy.

Jaký je tedy integrovaný zesilovač Chord CPM 2800? Překvapivý... Zvenku naleštěný, muskulaturní a moderní frajírek, který ale uvnitř nese ty nejstabilnější, nejkonzervativnější a srdci nejbližší hudební hodnoty, totiž realističnost reprodukce a radost z muziky. Chord je jedním z velmi mála zesilovačů, které zprvu prostě neodhadnete, dost možná k nim budete i cítit trochu despektu a nedůvěry, ale po nějaké té chvíli poslechu prostě zůstanete sedět s otevřenými ústy. Nebo si budete podupávat do rytmu. Nebo tančit. Nebo jednoduše přijmete do svého poslechového prostoru realitu. Je jen na vás, jak naložíte s přístrojem, který spolu s prvním tónem hudby mizí ze scény a s nenuceností a nepodbízivostí před vámi vykresluje skutečnost. Skvělé je také vybavení, zvláště pak možnost využít spojení s USB a tedy možnost přehrávat kvalitní soubory ve vysokém rozlišení. Univerzálnost tohoto zesilovače také podtrhuje možnost použít ho i pro přední pár reprosoustav v domácím kině, když si na jeho perfekcionalismus zvyknete a chcete si ho užít i u filmů, nebo jako „party jukebox", když do něj budete sypat data z telefonu nebo notebooku pomocí BlueTooth. Všechny polohy zvládá stejně dobře, ve všech nechává totiž v maximální míře a kvalitě vyniknout to důležité – hudbu. V hloubce naprosto civilně a přirozeně poskytnutého hudebního zážitku se mu mohou rovnat jen ti nejlepší z obdobné třídy. Takže – nedejte se případně zmást prvním dojmem, to důležité je totiž opravdu uvnitř.

Hned jak si přečtete jméno jednoho z přístrojů britské firmy Chord, „Red Standard", budete mít hned jasno, jakou funkci od něj můžete očekávat. Červený standard odkazuje na Red Book, neboli formát kompaktního disku. Chord tak jde přímo k věci po všech stránkách, nejen jménem; jejich přístroje jsou totiž naprosto nezaměnitelné od prvního pohledu.

 

Nejinak je tomu i u přehrávače Red Standard – stojí na čtyřech robustních nohách, propojených ještě pro větší stabilitu horizontálními výztuhami. Nejen, že se díky tomu přístroj dobře přenáší, ale vypadá také výrazně odolněji a důvěryhodněji – rozhodně byste od pohledu neřekli, že přístroj má vcelku standardních 42 x 14 x 32,5 cm (š x v x h) a citelných, ale nijak výjimečných 13 kg. Industriální design podtrhují i přiznané šrouby a nýty, rozeseté po celém povrchu přístroje a také maximalisticky dimenzované chladící prvky ve formě žeber a perforací.

Přese všechno je ale zdaleka nejoriginálnějším prvkem celého přístroje bez diskusí mechanika. Ta zabírá v podstatě celou levou polovinu čelního panelu. Navíc leží v prohlubni, která se pod úhlem 45° zařezává do těla přístroje; účelem je umožnit přístup k pohodlnému vložení a vyndání disku i u nestandardně umístěnýchpřístrojů. Výsledek je vizuálně nesmírně působivý, byť pro skutečně bezpečnou manipulaci s CD se osvědčilo využití podtlakové přísavky. Mechanika má také originální otevírání – na stisk tlačítka se odklopí masivní kryt, evokující trochu poklop sila balistických střel nebo trezor strýčka Skrblíka. Prostě při pohledu neochvějně cítíte, že se za těmi kovovými dveřmi skrývá něco výjimečného. Efektních prvků je ale určitě víc; kromě už zmíněných lesklých noh a velmi výrazného provedení mechaniky je tu ještě jakési zvětšovací sklo v zadní části šasi, které odhaluje pohled do vnitřností přehrávače a ještě je hezky přibližuje.Fantastické je mechanické zpracování všech prvků, patřící na opravdovou high endovou špičku. Efektní je například i zapuštění ovládacích tlačítek na čelním panelu a konektorů na zadní straně, stejně jako gravírované popisky a symboly u nich. Vše svým způsobem evokuje až armádní účelnost a hlavně neprůstřelnost trvanlivost. Snad jen zmiňovaná tlačítka jsou opravdu titěrná a přitom hluboko zapuštěná, majitelé tlustších prstů budou možná muset sáhnout po nějakém mechanickém ovládacím prostředku

I konektory na zadní straně jsou poměrně hluboko zapuštěné – u těch výstupních ve formě jednoho páru symetrických XLR a jednoho páru asymetrických RCA žádný problém nevzniká, stejně jako u vstupního XLR AES/EBU, ale optický a USB vstupní konektor jsou poměrně dost hluboko a to v dost těsně vyfrézovaných otvorech, takže kabely s masivnější koncovkou dovnitř prostě nedostanete.

Při prvním spuštění vás patrně překvapí průběh otevírání a zavírání mechaniky. Pomaloučký průběh na konci doprovází silné kovové klapnutí, budící dojem mechanické dokonalosti a spokojenosti. Zvláštní, jak i něco tak naprosto banálního může mít svou úroveň.

 

Jediné, co jsme ještě nezmínili je dálkové ovládání (super a originální) a displej (velká písmena, skvělý kontrastní poměr a dva řádky plné informací). To opravdu povedené a zajímavé je ale až pod touhle efektní slupkou.

Nejdříve ve zkratce princip fungování – načíst data, zpracovat, odeslat do operační paměti, přečasovat, poslat dál. Už tady je vidět, že Chord zvolil ne úplně běžnou technologii práce s načteným signálem, ještě si ale musíme popovídat o tom, v jaké kvalitě s ním pracuje.Samotná mechika na první pohled vypadá vcelku obyčejně, ale jedná se o prověřený a oslavovaný Philips CD Pro 2. Ta načte tiše a hlavně úžasně rychle „hrubé" jedničky a nuly ve standardním Red Book formátu, které předá dále a firemní technologie převodníku QBD76 je zpracuje pomocí filtru s 4096 kroky a prožene signálovým procesorem s hloubkou rozlišení úctyhodných 76 bitů. Signál je mimo jiné převzorkován 2048x, to aby výsledek byl maximálně čistý a přesný. Volitelně je k dispozici ve třech krocích (žádné / minimální / maximální) ukládání takto zpracovaného signálu do operační paměti. Tam se data zbaví jitteru díky novému časování. Stejný proces mimochodem čeká i data načtená z USB, optického i AES/EBU vstupu, byť vzorkovací frekvence vstupního signálu je omezena shora hodnotou 96 kHz.

Zajímavé jsou i udávané hodnoty – třeba výstupní napětí činí až 3V (oproti „standardním" 2V) u nesymetrického a 6V u symetrického výstupu. Dynamický rozsah přehrávače činí velmi solidních 122 dB, separace kanálů pak v celém slyšitelném pásmu minimálně 100 dB (na běžně udávané úrovni 1 kHz je to dokonce 125 dB).

Základním charakteristickým rysem přednesu je vyrovnanost, neodchylující se od decentní věrnosti ani o píď. Nejedná se však o chladnou strohost, u Chord nezapomněli na to, že tím nejdůležitějším je hudba samotná a zvuk je jí pouze prostředníkem. Dokonce i tak zvukařsky mizerná a plochá deska jako „How to Dismantle an Atomic Bomb" od U2 má své kouzlo. Zvukový uzel, který pánové z legendární kapely s oblibou nazývají „svým zvukem", dokázal Chord přijatelně rozvrstvit a oddělit, takže máte poměrně slušný přehled o nahrávce. Je to rozhodně poklona, protože na mnoha přístrojích této kategorie vynikne hlavně hrubý, ostrý charakter a i když ani Red Standard ho netají, činí ho díky své civilnosti snesitelným. Přirozené, živé a velice jasné je podání pohodové skladby „This is where I came in" od Bee Gees. Ve skladbě je cítit obrovskou vzdušnost a lehkost. Akustická kytara odtikává v dokonalém tempu a máte pocit úžasně samozřejmé plynulosti, zvuk nic nikam netlačí, nic nevyčnívá a nic neschází, vrcholná přirozenost a realističnost jako kdyby byla nadýchaná jako obláček. Právě v tomhle čistém zvuku jednotlivé tóny nic nebrzdí, každé cinknutí strun na kytaře je bezprecedentně rychlé a přítomné. Že Chord Red Standard díky své transparentnosti a rychlosti dokáže přenést k posluchači i potěšující množství detailů, to by se také dalo očekávat. Že tak činí s nadprůměrnou dávkou samozřejmosti a jistoty, to už za zmínku ale stojí. Kytary v legendární skladbě „Friday Night in San Francisco" od tria Di Meola / McLaughlin / de Lucía jsou jako živé, slyšíte pohyb prstů po hmatnících, dlouhé dozvuky vibrujících strun a vnímáte i masu rezonujících těl instrumentů. Vše pospojované v trošičku éteričtějším, lehčím celku, do kterého Chord promítá svůj charakter jen ve velmi nepatrné míře, slouží hudbě se zručností a jistotou starého komorníka. Výše naznačené světlejší vyznění je ale naprosto zanedbatelné – pokud si pustíte dobře namixovaný výběr „Echoes" od Pink Floyd, podmaní si vás autorita spodních oktáv. Konturovaný, měkký bas se nikam nedere, má přesně tu správnou, vhodnou rychlost i energii, aby bezešvě zapadl do zvukového celku a aby jeho autorita nenarušovala frekvenční vyrovnanost přednesu. Skvěle se doplňuje s brilancí ve výškách položených tónů kovových perkusí, znělých, čistých a přitom neagresivních, jak se na opravdový high-end sluší a patří. Jakoukoliv hrubou hranu signálu zjevně mnohonásobné převzorkování vybrousí k dokonalosti, jako leštění odhalí pravou podstatu diamantu. Čistotu zvukového podání oceníte i u klasických kusů, jako je například Smetanova „Má vlast", konkrétně pak „Vltava" v podání LSO, řízeného na demonstračním disku od Bowers&Wilkins Sirem Colinem Davisem. Rychlé zpracování signálu stírá jakýkoliv pocit „zadekovaného" zvuku, textury nástrojů jsou věrné a přesné, vše je kompaktní a dává smysl jako celek, autoritativní, ale nepřehánějící. Právě nepřehnanost a přirozenost je největší silou elektroniky Chord, zvláště pak ve vzájemné kombinaci s firemním zesilovačem. Při správné hlasitosti a použití plnorozsahových reprosoustav už se hodně blížíme zážitku z koncertních síní.

Chord Red Standard je tak trochu produkt dvou tváří. Ta povrchní, vnější, je hodně excentrická, divoká a čerpá z moderního, industriálního stylu. Samozřejmostí je dokonalé zpracování z hodnotných materiálů, byť z čistě praktického hlediska je hezké provedení v určitých partiích enormně náchylné na znečištění. Stejně tak efektní naklopená mechanika s odklápěcím mechanismem je sice úžasně tichá, rychlá a přesná, ale dostat do ní a zní kompaktní disk je prstová ekvilibristika hodná letitého fanouška origami. Nebo třeba efektně zapuštěné konektory na zadní straně, do kterých je (jmenovitě v případě optiky) trošičku problém dostat robustní kabel. Tím důležitým je ale rozhodně zvuk – čistý, lehký, přirozeně nepřehnaný, dynamicky nekomprimovaný s bohatou, byť ne hyper-holografickou porcí detailů. Vyrovnanost, uměřenost a schopnost vnést světlo, organizaci a klid do libovolné hudby. Analogová pohoda je pak zhmotněním klasického, konzervativního zvuku, zaměřeného na jednoduše srozumitelnou věrnost, tvořící onu druhou tvář Chord Red Standard. Téměř čtyři sta tisíc vám tak koupí jak vizuálně silný klenot, tak opravdovou zvukovou autoritu.